<!--

Ekonomika

-->

Co ukazuje dluhové trauma Argentiny

Podtitulek cituje větu ze studie Kennetha Rogoffa, profesora nejen ekonomie, ale i veřejné politiky na Harvardově univerzitě, kterou pod názvem »Slza za Argentinu« dal k dispozici světu Project Syndicate. Důležitý je podtitul studie, který zdůrazňuje potřebu mezinárodního nadhledu na problémy, jež právě prodělává Argentina: »Argentina je svými platebními neschopnostmi proslulá snad stejně jako svými fotbalovými mužstvy. Leč není v tom sama.«

Rogoffův vstup do této velké debaty současně ukazuje, jak je obtížné držet krok s vývojem událostí. Známý Napoleonův výrok »situace ve válce se mění každým okamžikem« stále platí a to ve všech významných sférách ve světovém dění. Nyní se o tom přesvědčil Rogoff, který dal svůj text k dispozici Project Syndicate dříve, než se mohl seznámit s článkem v The Economist z 23. srpna »Břidlicový plyn v Argentině«, ve kterém se ukazuje, že to je pro prezidentku Cristinu Fernándézovou de Kirchnerovou mana padající z nebe. Jedná se o naleziště Vaca Muerta a rozjásaná první dáma o něm prohlásila: »Nebudu už více nazývat toto pole Vaca Muerta, ale Živá kráva (Vaca Viva).«

The Economist však poukazuje na možnost, že politický systém Argentiny může zahájení těžby plynu komplikovat. Podtitulek jeho článku zní: »Politika je největším problémem, pokud jde o rozvoj těžby na ohromných Vaca Muerta polích.« Poukazuje ovšem na dosud známé skutečnosti, že Argentina má, pokud jde o břidlicový plyn, zřejmě druhé největší rezervy na světě. Jsou větší, než v Mexiku či Brazílii. Největší jsou v USA.

Dříve, než dám slovo Rogoffovi jen pár předpovědí na letošní rok, které přinesla ročenka The Economist Inteligence Unit »Svět v roce 2014«. V Argentině žije 15 milionů obyvatel, hrubý domácí produkt na hlavu činí 10 870 USD, v paritě kupní síly je to pochopitelně více: 19 490 USD. Inflace má být velká: 25,7 %. Bilance rozpočtu minus tři procenta HDP. Růst HDP 2,6 %. Nové volby hlavy státu budou v roce 2015. Vláda zasahuje snad do každé oblasti ekonomiky.

Argentina v tom není sama

Nyní tedy Rogoff: »Čerstvé platební prodlení Argentiny klade před tvůrce politiky zneklidňující otázky. Její pravidelné dluhové krize jsou často důsledkem sebezničujících makroekonomických politik země. Tentokrát však prodlení vyvolal výrazný posun v mezinárodním režimu suverénního dluhu. U emisí dluhopisů podléhajících zákonům USA tento posun zvýhodňuje jestřábí věřitele. Vzhledem k tomu, že na rozvíjejících se trzích zpomaluje růst a roste externí dluh, nové právní výklady, které znesnadňují budoucí odpisy a odklady dluhů, nevěští globální finanční stabilitě nic dobrého.

Odvíjející se příběh nemá žádné hrdiny, rozhodně ne tvůrce argentinských politik, kteří se před 10 lety pokusili zahraničním držitelům dluhopisů jednostranně vnutit rozsáhlý paušální odpis. Pošetile vypadají i ekonomové, kteří vytrubovali »konsenzus v Buenos Aires« jako nový styl řízení ekonomik. Mezinárodní měnový fond už dlouho připouští, že když se v roce 2001 zhroutilo neudržitelné zavěšení argentinské měny k USD, poskytl, ve snaze zachránit ho, přespříliš půjček. Není to poprvé, co argentinská platební neschopnost převrátila mezinárodní kapitálové trhy vzhůru nohama.

Argentina v tom není sama. Opakující se problémy se suverénním zadlužením zažily už prakticky všechny země rozvíjejících se trhů. MMF už v roce 2003 navrhl nový rámec pro rozhodování o suverénních dluzích. Návrh ale narazil na ostrý odpor nejen věřitelů, kteří se obávali, že by MMF byl k problémovým dlužníkům příliš shovívavý, ale i rozvíjejících se trhů, které u své úvěruschopnosti přepokládaly téměř nulové riziko. Zdraví vypůjčovatelé se obávali, že kdyby se sankce za platební prodlení zmírnily, věřitelé by vyžadovali vyšší sazby.

Nový přístup MMF blokují Spojené státy

Rogoff dále upozorňuje, že při přehodnocování půjček ve prospěch periferie Evropy, zejména Řecka, MMF nedávno vyvinul jiný přístup k restrukturalizaci dluhů, jehož realizace by mohla být snadnější. »Dnes MMF uznává, že většina jeho financování byla využita v zásadě k tomu, aby krátkodobý věřitelé získali možnost stáhnout se beze ztrát. Nezbylo tak dost peněz, které by pomohly změkčit rozpočtové škrty, jež byly nezbytné kvůli nenadálému přerušení zahraničního financování. Zkušenost s nedávnou krizí eurozóny je v kontrastu s latinskoamerickou dluhovou krizí 80. let, kdy bankám nebylo dovoleno vycouvat ze svých půjček. Pokud by byl nový návrh přijat, MMF by podmínečně odmítl financovat země zatížené dluhovým břemenem, jež označí za pravděpodobně neudržitelné.

V současnosti se zdá, že USA se zdráhají na návrh přistoupit. Orgány USA jsou zjevně přesvědčené, že v některých situacích nad ekonomikou vítězí geopolitika. To se např. odráží v nedávném opětovném vstupu MMF na Ukrajinu po řadě neúspěšných programů. Vzhledem k opakujícím se potížím s rozhodováním o smlouvách o suverénním dluhu před zahraničními soudy a neschopnosti světa nastavit věrohodný a spravedlivý postup zahraničních bankrotů, nejlepší myšlenkou je možná koordinovat většinu mezinárodních dluhových toků přes soudy v dlužnické zemi. Země, které mají zájem půjčit si v zahraničí velké sumy, by musely zřídit instituce, které by zajistily věrohodnost slibu, že dluh zaplatí.

Domácí půjčování však není všelék. Domnívat se, že je-li směnný kurz pružný, země emitující dluh ve vlastní měně není ohrožena rizikem, je naivní. Stále existuje inflační riziko, zejména u zemí se slabými fiskálními institucemi a tíživými dluhovými břemeny. Současné dluhové trauma ukazuje, že trvá naléhavá potřeba opravit globální systém. Je rozhodně zapotřebí prohloubit trhy s domácím dluhem a snad je také změnit v duchu návrhu MMF,« končí Rogoff.

Seznamte se s jedním ze supů

Ve světových médiích se objevily články o finančním oligarchovi, jenž se »snaží pochopit Argentinu«. Le Monde už začátkem srpna: »Paul Singer je pro Argentince symbolem hamižného kapitalisty. Doma má ale pověst podivínského mecenáše.« Der Spiegel přinesl snímky demonstrantů, kteří se odmítli smířit s tím, že věřitelům Argentina vyplatí jen část dluhu. Demonstranti v řadě zemí na Západě drží transparenty s nápisy: »Táhněte z Argentiny, supi!«, nebo »Supi! Nedostanete ani kilo našeho masa!«

Paula Singera – podle Wall Street Journal – nechává chladným, když o něm kritici hovoří jako o vyděrači a amorálním supovi: »Argentina si za to může sama. Prováděla zničující daňovou politiku. A potom se ještě spojila s velkými koncerny a peníze zkrátka věřitelům nevyplatila.« Ozývají se hlasy na jeho obranu. Le Figaro: »Paul Elliot Singer vypadá trochu jako kouzelný dědeček. Mluví klidně a jeho pečlivě střižený vous spolu s kulatými zlatými obroučkami brýlí působí uklidňujícím dojmem. Jistě i na stovky chudých dětí, které podporuje jeho Paul E. Singer Family Foundation.«

The Guardian je jiného názoru: »Zdání ovšem klame. Jeden z největších mecenášů je zároveň pořádným žralokem na Wall Street. A když se rozhodne, má moc poslat ke dnu celé země. Jako se o to pokouší s Argentinou.«

Singerův hedgeový fond Elliott Management patří mezi největší držitele argentinských státních dluhopisů, kteří odmítli přistoupit na jejich restrukturalizaci v podobě vyplacení třetinové hodnoty fondů po argentinském bankrotu v roce 2002. Poté, co vypršel poslední možný termín pro vyjednání dluhopisového »přistřižení vlasů«, platí soudní verdikt z roku 2012. Hedgeové fondy mají právo na okamžité vyplacení 1,5 mld. USD, potvrdil soud v New Yorku. Jen samotný Elliott Management si nárokuje 1,33 mld. USD. I kdyby získal jen 832 milionů USD, tedy částku, kterou mu před dvěma lety přiřkl soud, zhodnotil by argentinské dluhopisy nakoupené v roce 2008 hluboko pod cenou v neuvěřitelných 1600 %.

Dravec, který vydělává na neštěstí druhých

Ani to není jediný Singerův rekord. Syn manhattanského lékárníka je pověstný tím, že umí vydělat na neštěstí jiných a peníze řádně protočit. V roce 2009 Elliott Management a Silver Point Capital, skoupily dluhy firmy Delphi, krachujícího výrobce automobilových dílů. Ty pak vyměnily za 18 % podíl v Delphi a zabránily přímému prodeji firmy. Vtip byl v tom, že třetinu Delphi ovládal prostřednictvím General Motors stát, který do fabriky pumpoval peníze. Delphi se podařilo vrátit na burzu a Sing svůj nákup »odpadu« v hodnotě 30 mil. USD zhodnotil více jak čtyřicetkrát.

Singer, jehož majetek časopis Forbes v březnu 2014 odhadl na 1,5 mld. USD, svůj Elliott Management přetvořil na tzv. supí fond (vulture fund), který se podobně, jako dravý pták, slétá na mršiny. Nakupuje dluhopisy krachujících firem či států za zlomek nominální ceny a pak se je snaží zhodnotit. Kromě Argentiny vydělal Singer také na peruánských a konžských dluhopisech. Skupoval též pohledávky za zkrachovalou bankou Lehman Brothers.

Metody, jak z odpadu vyždímat co nejvíce, jsou různé. Někdy peníze, jako v případě Delphi, dodá stát, jindy zhodnocení přinese právnická válka nebo mezinárodní nátlak. V říjnu 2012 nechal Singerův fond zabavit argentinskou fregatu Libertad i s posádkou jako zástavu za peníze, které mu Argentina dlužila na nesplacených dluhopisech. Jindy zase hrozil obsazováním ambasád. Die Zeit přinesl názor argentinské prezidentky, pro níž jsou lidé, jako Singer, jednoduše nezávaznými vyděrači: »Vydávají miliony USD na propagandu a lobby, které mají svět přesvědčit o tom, že Argentina své dluhy neplatí.«

Investoři Elliott Management každopádně logice vystudovaného právníka a psychologa tleskají. Elliott Management byl založen v roce 1977 a od té doby dosáhl průměrného ročního zhodnocení 14,6 %. Je to jeden z prvních hedgeových fondů. Singer se v Americe etabloval nejen jako dravý finančník, ale také jako muž mnoha protikladů. Na jedné straně mu k pohádkovým výnosům často přispěje podpora vlády, peníze daňových poplatníků. Pro mnohé z nich se ostatně stejně jako v Argentině stal symbolem morálního úpadku. Na druhé straně Singer, jako příležitostný sloupkař Wall Street Journal, kritizoval centrální banku Fed za politiku kvantitativního uvolňování s tím, že neprospěje »obyčejným Američanům«.

Dravcův »lidský rozměr«

Singer patří mezi dlouhodobé mecenáše republikánů. Štědré dary posílal Georgi W. Bushovi, byl jedním z hlavních sponzorů prezidentské kampaně Mitta Romneyho. Kdyby se stal Romney prezidentem, to bychom teprve viděli, jaký by mohl být v Bílém domě skutečný jestřáb. Singer ovšem mazaně podporuje některá lidská práva, např. práva homosexuálů, možná že je jedním z nich. Sňatky osob stejného pohlaví jsou podle Singera »ostrovy stability« v době, kdy se institut tradiční rodiny v Americe rozpadá. Zatímco někteří ultrapravicoví republikáni skřípou zuby, při projevech tohoto aktivistického miliardáře, když mluví o lidských právech, agitace typická spíše pro demokraty Singerovi prochází. Jistě za tím stojí i jeho syn Andrew, který již v roce 2004 uzavřel ve státě Massachusett manželství se svým partnerem.

The New York ovšem napsal: »Ti, kdo byznysmena, kterému je 69 let, proslulého agresivními nátlakovými metodami, osobně znají, tvrdí, že Singerovým cílem není vydělávat na zkáze té či oné firmy. Finančník je jedním ze signatářů petice Giving Pledge, za níž stojí zakladatel Microsoftu Bill Gates a investor Warren Buffett. Obsahuje doporučení, aby bohatí větší část svého majetku ještě ze svého života rozdali.«

Ke splnění této zásady má Singer ještě daleko. Muž, který dostal Argentinu na kolena, každopádně majetek nerozhazuje a pěstuje tiché záliby. Kromě hry na klavír je to i dějepis. Ve své kanceláři má údajně 25 výtisků zapomenuté knihy z roku 1931, která předpověděla německou hyperinflaci.

Singerovi nechybí ani smysl pro lehce sarkastický humor. Když finanční trh trnul, jak dopadne licitace s Argentinou, poslal Singer vybraným investorům dopis, v němž varoval před velkou elektromagnetickou bouří, která by mohla ohrozit elektrickou síť. V roce 1859 podobný výboj odstranil načas z provozu telegraf, připomněl dravý finančník ve Wall Street Journal. Možná, že při psaní dopisu Singer zalitoval, že tehdy nežil. Na krachujícím telegrafu by se jistě dalo také vydělat…

Jaromír SEDLÁK