Praha - Fanoušci zahraničního klubového fotbalu, pro něž reprezentační pauza znamená dva týdny nudy či možnost, jak si na chvíli odpočinout od nejpopulárnějšího sportu na světě, přece jen mohou i v tomto období najít špičkové zápasy. Mimořádně zajímavé evropské kvalifikační okno, které kulminovalo v úterý večer, se však jednoduše nekoná pokaždé, respektive téměř vůbec. Zato jihoamerická kvalifikace nabízí výborné fotbalové zážitky téměř v každé reprezentační pauze. Asi tím nejlepším pak byl duel Chile s Argentinou.
V jihoamerické kvalifikaci tentokrát bojuje pouhých devět týmů oproti obvyklým deseti - Brazílie, která šampionát v roce 2014 pořádá, má již účast jistou. Dost možná již pak v některém z nich pozorujeme příštího vítěze mistrovství světa - žádný evropský národní tým ještě nedokázal ovládnout šampionát na americkém kontinentu.
Celý dojem z jihoamerické kvalifikace je vlastně nesmírně osvěžující. Aura kolem zápasů - a to i těch nejsledovanějších - je uvolněná, nespoutaná oproti skvěle organizované a poutavé, nicméně i přesto sešněrovanosti v evropském prostředí. Což je znát již na takových maličkostech, jako jsou dresy bez jmenovek, kolosální nepohodlné betonové ochozy, obstarožní infografika či atletické dráhy kolem hřiště.
Jako by se něco z toho promítalo i na hřiště (souboj vintage rozestavení 3-5-2 proti 4-3-1-2 byl i pro taktika-amatéra úžasný), kde se v noci z úterý na středu střetla Chile s Argentinou v zápase 9. kola. Těch je celkem naplánováno šestnáct a jihoamerická kvalifikace tak mnohem více než skupinová fáze evropského rázu působí jako nepřetržitá liga, ve které se soupeři znají mnohem více a mohou mnohem spíše rozvíjet opravdovou fotbalovou rivalitu, ne zapškle historickou. Model tak na první pohled působí mnohem férověji a přehledněji.
Argentina stále není v ideální formě
Dosavadní forma favorizovaných týmů o tom, že bychom měli být svědky nového jihoamerického vítěze, zatím příliš nepřesvědčuje, a to lze říct i o nejzvučnějším týmu - Argentině. Ta po výbuchu na mistrovství světa i Copě Américe přivedla na trenérský post respektovaného bývalého kouče Estudiantes Alejandra Sabellu.
Problémy však přetrvávají - tým se příliš spoléhá na individuality, je laxní v defenzivě a záloha je nefunkční. Je však fascinující sledovat Messiho, Agüera i Higuaína, nakolik (snad i podvědomě) vnímají svou reprezentační roli jinak od té klubové a uvědomují si mnohem větší zodpovědnost něco na hřišti i individuálně dokázat. To často i dosti nezištného Messiho vede k čtyřicetimetrovým sprintům vyplněným kličkami namísto přihrávek do běhu, které by poslaly jejich spoluhráče na prázdnou bránu.
Chilané mají velký potenciál, chybí jim však Bielsa
Chile se po odchodu despotického mága Marcela Bielsy do Athletiku Bilbao v kvalifikaci spíše trápí. I proto Bielsa hovořil o tom, že by byl velmi rád, kdyby reprezentaci převzal bývalý kouč Barcelony Pep Guardiola. Co zní na první pohled jako poněkud fantasmagorický plán, přitom z fotbalového hlediska není žádná šílenost.
Chilané dosud z osmi předchozích zápasů získali pouhých patnáct bodů, což je na možnosti týmu postaveného okolo hvězd, který se za Bielsy vyznačoval kromě individuální zdatnosti zároveň i vynikající týmovou organizací a souhrou, poměrně málo. Chile bylo na MS v roce 2010 odborníky považováno za černého koně a tajného favorita. A pravda je, že oproti moři úmorné nakopávané svou roli také potvrzovalo velmi sympatickými výkony, dokud nenarazilo v osmifinále na fenomenální Španělsko.
Chile rozdrtilo Argentinu téměř všude - až na skóre. A Messiho s Higuaínem
Souboj Chile s Argentinou byl jednoduše fascinující a zvláště první půli lze s přehledem označit jako jednu z nejlepších za letošní kalendářní rok. Chilané na balonu dominovali a jejich kombinace a schopnost překonávat argentinskou obranu nejen týmovou hrou, ale i individuálními schopnostmi (zvláště zásluhou Alexise Sanchéze, jenž byl k nepoznání od posledních výkonů v dresu Barcelony, ale také Matiase Fernandéze či Mauricia Isly) byla neuvěřitelná. Spočítat vyložené a následně zahozené šance bylo téměř nemožné - co by Čechům s Bulhary při úterním letenském dýchánku trvalo vymyslet během zhruba čtyřiceti hodin nepřetržitého hraní, na to stačila Chilanům necelá hodina.
Argentinská dezorganizace v obraně a rozháraná záloha k tomu jistě napomohla také, i tak však Chilané na hřišti předvedli skvělý výkon. Byla to však Argentina, která v rozmezí tří minut udeřila dvakrát - a oba góly padly díky momentům nepozornosti chilské obrany. Jeden z nich využil Messi, když si povytáhl z linie obránce West Bromwiche Gonzala Jaru, aby si pak vzápětí naběhl do odkrytého prostoru a zužitkoval nákop ze středu hřiště. O druhý gól se postaral Higuaín, když přešel snad přes každého člena obrany Chile a zavěsil do vzdálenějšího rohu branky.
Argentina v současném stavu na MS nepřijede jako favorit
Chilané sice prohrávali o dva góly, jejich hra však jakoby ztrátou vůbec nebyla zasáhnuta - dále tvořili šance, které nepochopitelně zahazovali. Domácím navíc rozhodčí odepřel minimálně tři jednoznačné penaltové situace a Argentina konečně v průběhu druhého poločasu začala zhušťovat prostor před pokutovým územím. Chilané i tak vytrvali, snížení však přišlo až v samotném závěru zápasu.
Argentina tak zvládla nejtěžší fázi kvalifikace i se štěstím - kromě Chile narazila ještě v pátek na Uruguay, která zrovna trpí největší fotbalovou krizí za posledních několik let. Argentina tehdy vyhrála 3:0, tentokrát si poradila i s Chile, které teď má před sebou hodně těžký úkol se kvalifikovat, 2:1. Pokud ale výrazně nezlepší obrannou fázi a v podobném stavu se postaví v závěrečných fázích světového šampionátu dobře organizovanému evropskému týmu, narazí po letech 2010 (MS) a 2011 (Copa América) i do třetice.
- Vytisknout
- Poslat e-mailem
- Chyba v článku