„Argentina bude vždycky můj rodný domov, Slovensku ale patří taky část mého srdce. Přišel jsem tam hodně mladý a dá se říct, že jsem tam dospěl," tvrdí pětadvacetiletý kanonýr, který na českou scénu vtrhl v únoru dvougólovým představením proti Slavii.
Jak se vám líbí v Olomouci?
Jsem tu víc než měsíc. Už jsem stihl město trochu projít a moc se mi líbí. Je tak akorát velké. Všechno je blízko. Jsem tu spokojený.
Máte už nějaké oblíbené místo? Kromě Androva stadionu samozřejmě.
Jedno konkrétní asi ne. Ale když se jdeme s přítelkyní projít do centra, tak se nám to oběma líbí. Hlavně v okolí těch dvou náměstí. Dáme si kávu a rozhlížíme se.
Líbí se vám historická architektura? Jste fanda na památky?
Celkem ano. Je to zajímavé. Líbí se mi i moderní věci. Právě tady v Olomouci mi to přijde jako velmi zajímavý mix moderních věcí a těch tradičních, které tu byly několik století dozadu. Líbí se mi tu. Olomouc je krásné město. A co se mi také ještě líbí, je ta spousta možností pro sportování. To je něco, co v Trenčíně tolik rozhodně nebylo.
Jak se vám líbí olomoucký stadion a zázemí?
Stadion je krásný, stejně tak podmínky. Postaráno je o nás dobře. Jen by bylo dobře, kdyby na fotbal chodilo ještě více diváků. Jak jsem říkal, stadion je pěkný, někdy je tam ale až příliš mnoho prázdných míst, což je škoda. Bylo by super, kdyby se to zlepšilo.
Třeba i tady začnou chodit davy
Zájem fanoušků, jaký jste zažil v Turecku, vám asi musí chybět, ne?
Infrastruktura v klubech je tam možná na trošičku vyšší úrovni než tady, možná mají o něco málo lepší hráče a o trochu lepší podmínky pro trénování. Ale Sigma to má také dobré. Co se týká ovšem fanoušků, tak ti jsou tam úplně jiní. Celý týden čekají, až přijde víkend, aby mohli fandit svému klubu. Je to hodně podobné tomu, co jsem znal z Argentiny. Tady to trošku chybí. Časy se ale mění, třeba i tady začnou zase chodit spousty diváků. Slyšel jsem, že i tady chodívalo kdysi na fotbal mnoho tisíc lidí. Snad se to vrátí.
Jste hráč, který má rád velký zájem fanoušků, kteří chodí třeba i na trénink, nebo vám olomoucký klid svým způsobem vyhovuje?
Klid je samozřejmě někdy taky potřeba. Každý hráč ale chce hrát zápas před bouřlivou atmosférou, aby přišlo co nejvíc lidí. To platí pro všechny sporty. Ať už je to třeba tenis nebo basketbal. V tom nejsme my fotbalisté výjimkou. Je to příjemné, když cítíte podporu od našich fanoušků. Už teď s námi někteří jezdí i ven, tak doufám, že se připojí i ostatní.
Když už jste mluvil o dalších sportech, tak které se vám líbí?
Mám rád tenis. Sem tam si ho taky zahraju. Většinou v létě, když máme pauzu. Baví mě i basketbal, který je v Argentině hodně populární. Máme i dost hráčů v NBA. Na basket se rád v televizi dívám. A ještě volejbal.
Celý rok čekám na cestu za rodinou
Když je ligová přestávka, vracíte se vždycky do Argentiny?
Pokud to jde, tak se tam rád podívám. Naposledy jsme ale v Turecku hráli až do 29. prosince, takže na Vánoce jsem domů nemohl. Rodina tedy přiletěla za mnou. Jinak ale pokud mám čas, tak se do Argentiny rád vracím. V podstatě na to čekám celý rok. Někdy se to podaří, jindy zase ne. To je fotbalový život.
Jste hodně rodinně založený?
Já ani nevím, asi ano. Nejsme velká rodina. Moje maminka nemá sourozence
a můj otec má bratra, ale ten nežije v našem městě. Takže jsme většinou byli jen my. Pokud máme čas, tak se snažíme být co nejvíc spolu. I když já když se vrátím do Argentiny, tak vlastně toho času taky tolik nemám. Čekají na mě taky mí kamarádi, které celý rok nevidím. Není to jednoduché, aby všichni byli spokojení.
Vaši bratři také hrají fotbal. Třeba byste některému mohl dohodit angažmá v české lize nebo na Slovensku. Nebo jsou na to příliš dobří?
Musím říct, že hlavně můj bratr Rodrigo má opravdu vysokou kvalitu. Hraje nejvyšší argentinskou soutěž a nebojím se říct, že pokud bude pokračovat a bude mít důvěru trenéra, tak má na to hrát v největších argentinských klubech, nebo v Evropě. Umí dávat góly, kope pravou i levou nohou, je inteligentní hráč. Když bude mít štěstí, může se dostat hodně vysoko.
Z Argentiny chceme do Evropy
Je to pro všechny hráče v Argentině snem, dostat se do Evropy?
Dá se říct, že každý to chce vyzkoušet a poznat fotbal v Evropě. Protože fotbal v Jižní Americe a Evropě je trochu jiný. Každý si chce zahrát v těch největších ligách, nebo v Lize mistrů.
Už přemýšlíte, co bude v létě? Budete se vracet do Rizesporu?
Hlavu mám tady v klubu, v Sigmě. A snažím se přemýšlet jen nad následujícím zápasem. Je ale pravda, že myšlenky sem tam zabloudí i do budoucnosti. Vím, že bych se měl vrátit do Turecka, ale mám trochu strach, abych nedopadl tak, jako v zimě. To jsem nemohl trénovat s mužstvem a víc než měsíc jsem čekal, co vlastně se mnou bude. I proto si užívám, že můžu být tady. Až přijde léto, tak se budu soustředit hlavně na to, aby bylo co nejrychleji jasno.
Jak náročné to pro vás bylo v zimě, kdy jste dlouho čekal na nový klub?
To bylo hodně těžké. Jak fyzicky, tak i psychicky. V hlavě taková situace nedělá dobrotu. Pak je složité naskočit bez přípravy do mužstva. I já se do toho pořád spíš dostávám. Ale asi je to normální, když se mužstvo od začátku ledna připravuje spolu a já jsem přišel v polovině února.
V Česku je vyšší tempo a kvalita
Start proti Slavii byl ale excelentní.
Nevěděl jsem, jestli do toho jít od začátku. Nakonec jsme se rozhodli, že ano a dopadlo to skvěle. Zatím je to bohužel jediný zápas, který jsme vyhráli.
V dalších zápasech už se vám skórovat nepovedlo. Proč?
Sám se sebou už potom nemůžu být úplně spokojený. Asi na mě trochu dolehla únava, kterou bych už normálně v soutěži neměl cítit. V závěrech zápasů to není takové, jaké by mělo být. Ale věřím, že je to jen tím, že jsem zmeškal přípravu. Každý den už se cítím být lepší a lepší.
Sigma měla těžký los. Hráli jste kromě Sparty v podstatě s nejsilnějšími soupeři v lize. Můžete je porovnat se slovenskou či tureckou ligou?
Všechna mužstva byla kvalitní. I Slavia. Když jsme ji porazili, tak jsme slyšeli, že především proto, že Slavia hrála špatně. Ale já si to nemyslím. V Teplicích jsme prohráli zaslouženě. Boleslav tady hrála hodně dobrý fotbal, ale povedlo se nám na konci aspoň vyrovnat. V Jablonci zápas hodně ovlivnilo počasí a teď jsme prohráli s Plzní. Když to porovnám se Slovenskem, tak v Česku mají zápasy určitě vyšší kvalitu, vyšší tempo. V Turecku je to trochu jiné. Tam je hodně zahraničních hráčů a zápasy jsou hodně těžké, ať fyzicky nebo technicky. K tomu i ten tlak od fanoušků. Turecka liga je asi nejnáročnější.
(do rozhovoru vstupuje s věcnými připomínkami útočník Adam Varadi. Na otázku, co si o svém spoluhráči myslí, ale David Depetris raději odpovídat nechce. „Necháme to tak," směje se)
Na Slovensku jsem dospěl
Vyhovují vám tyhle legrácky v kabině? Na Slovensku je to asi podobné jako u nás, ale co v Turecku?
Tady je to hodně podobné jako na Slovensku. Parta je tady výborná. V Turecku je to trošičku jiné, protože je tam hodně národností a trochu se to skupinkuje. Nebylo tam zle, ale je to odlišné, než na Slovensku nebo v Čechách.
Máte tři různé pasy, argentinský, italský a slovenský. Ve fotbale reprezentujete Slovensko. Kde jste opravdu doma?
No, na Slovensku jsem už častěji než v Argentině. Už jsem na to někde odpovídal, že je to můj druhý domov. Samozřejmě Argentina bude ale vždycky číslo jedna, rodná zem. Slovensku ale patří taky velká část mého srdce. Nikde jinde kromě Argentiny jsem tolik času nestrávil. Zažil jsem tam spoustu věcí. Nejen dobrých, ale i zlých. Přišel jsem tam hodně mladý a vlastně jsem tam vyrostl, dospěl. Naučil jsem se tam hodně věcí, nejen fotbalových, ale i ze života. Mám k němu velmi blízko.
Sen? V repre proti Argentině
Se Slovenskem vás čeká kvalifikace na Euro, pak snad i boj o další mistrovství světa. Co takhle zápas Argentina – Slovensko. Je to pro vás sen, nebo byste se tomu raději vyhnul?
Účast na nějakém šampionátu s reprezentací, to musí být neuvěřitelný pocit. Moc rád bych to někdy zažil. No, a kdyby se podařilo zahrát si proti Argentině, tak bych měl asi hodně smíšené pocity. Ale byl bych strašně rád za tu možnost. Momentálně to vypadá jen jako sen, který se nikdy nestane. Ve fotbale se ale může přihodit ledacos. Je důležité mít sny.
Bez nich člověk těžko něčeho dosáhne?
Přesně tak. Každý člověk by měl mít nějaký sen, nebo cíl, aby jeho život někam směřoval. Když se to nechá na náhodě, tak to obvykle nedopadá moc dobře. Lepší je mít před sebou nějakou cestu. A neplatí to jen pro sportovce.