Chilané to dokázali a na domácí půdě slaví historicky první vítězství na Copě Américe! Finále to přitom bylo velmi fyzické a relativně skoupé na šance, pročež góly začaly padat až v penaltovém rozstřelu. Tam z Argentinců pochodil všehovšudy Messi, naopak všichni čtyři Chilané pod tlakem zachovali chladné hlavy...
Pokud Copa América v minulosti proslula tím, že v jejím rámci hraje domácí prostředí významnější roli než při jiných kontinentálních šampionátech, dnes se to potvrdilo beze zbytku.
Chile se stává již 21. úspěšnou hostitelskou zemí a to dokonce skrze penaltový rozstřel, který dosud před vlastním publikem v jakékoliv fázi turnaje ustála všehovšudy Uruguay roku 1995.
Přesně podle očekávání Chilané do duelu vstoupili velice aktivně a prvních 20 minut se odehrálo v obrovském tempu. Ačkoliv takový obrázek hry posléze ustoupil taktickým faulům a kouskované podívané, nějaké ty brzké šance se přeci jen urodily.
Za Chilany zkraje promlouval Eduardo Vargas se svým dalekonosným pokusem, potažmo Arturo Vidal, jehož volej po své levé ruce likvidoval brankář Romero. Na straně Argentiny se s jednou nadějnou hlavičkou vytasil Agüero, aby ho následoval Messiho přímý kop.
Zásadní událost přinesla koncovka úvodní půlhodiny finále; tehdy kvůli problémům se zadním stehenním svalem odstoupil Angel di María a musel být nahrazen Ezequielem Lavezzim, jenž krátce před přestávkou po záslužné práci Pastoreho v dobré pozici pálil přímo do Brava.
V druhé půli se už začalo i pořádně žlutit a zmíněný fyzický aspekt zápasu tudíž jedině posiloval na důležitosti. Jinak po většinu druhého dějství hrály prim obě defenzivní linie, až dokud se na jedné straně s velkou šancí nepopasoval Sánchez, a naopak na druhém konci hřiště z velice těžkého úhlu nedokázal špatnou Lavezziho příhru proměnit v gól Higuaín.
Pro neapolského forvarda šlo obecně o další frustrující finále. V tom loňském brazilském rovněž neproměnil obrovskou příležitost rozhodnout zápas, a zde navíc v penaltovém rozstřelu ani netrefil bránu. Na Higuaínův nepřesvědčivý projektil později navázal ještě Banega, zatímco Sánchezův přízemní ‘panenkovský’ pokus ve čtvrté sérii vše definitivně rozsekl.